4)  ambra (01.08.2011 22:28)

Musela jsem se pořádně vrátit, abych se zase dostala do děje. S takovou budeš držet rekord v tom, co čtu nejčastěji .
Je to naprosto famózní!!!

3)  ambra (03.01.2011 10:17)

Paike, řekni mi, co mám udělat? Řekni mi, co mám udělat, abys psala víc? Když se podívám na frekvenci kapitol, chce se mi zase a znovu plakat... Dneska mě ale poprvé napadlo - pokud je to nutné, aby každá kapitola byla TAKTO dobrá, úžasná, křehká, živoucí, bolavá, krásná, tak prostě nebudu dělat nic a budu tiše čekat...
ALE!!! Co když je to jinak??? Co když by byla stejně dobrá (a možná lepší, docela věřím na řemeslnnou vypsanost) i po týdnu?!?!?!
V každém případě, Paike, můj názor na Tvé schopnosti znáš. Je to fantastické. Chci další. Potřebuju další. Bojím se další. Marion nic nepřijímá jednoduše a samozřejmě. Ale takhle vypadá skutečná literatura.

2)  Ree (02.01.2011 12:24)

Tak už jsem zdravá
Marion je hrozná trubka. Místo aby si užívala štěstí, které v podobě Joela má, bude pořád bláznit, že tam nemá co dělat. To je pro ni tak těžké uvěřit, že ji v té rodině vážně chtějí? A jak utekla z té kavárny, měla jsem chuť si zajít pro pánvičku a pořádně ji praštit Ach jo, je to trubka.
Ale ty jsi úžasná. Joela jsem si naprosto zamilovala, protože i přes Marioniny výstupy, on je pořád s ní a pořád ji uklidňuje.
Moc díky! Díky za tvoje dokonalé povídky, ačkoliv pořád nevěřím, že ti je tolik let, kolik říkáš!

1)  Ree (01.01.2011 13:52)

Fajn, četla jsem to dvakrát a nepamatuju si z toho nic Krom toho, že jsem to četla déle jak půl hodiny, protože některé věty jsem musela číst i pětkrát Tak já přijdu, až se vyléčím Snad večer Ale jsem ráda, že je to alespoň novoroční dárek a ne třeba velikonoční