5)  Carlie (17.09.2011 22:04)

Tak... správně načasováno!
Po adekvátním počtu sladkých kapitol tahle závažnější Daniela podlehla své první lásce, té nádherné naivní dokonalosti a život jí přišel připomenout, že nic není růžové. Snad brzy ale zjistí, že nic není ani černé ani bílé, snad je tu šance pro ně pro oba obstát se ctí
Je mi teď děsně líto... obou, ale víc asi jeho, Jakuba Protože ať už je s ním cokoliv, to, co prožívá s Danielou, je skutečné, nepředstíral to a teď mu nastane boj
Astridko naše, bála jsem se, děsně jsem se bála začít tu kapitolu číst, a pak jsem nevyšla z chvalozpěvu na Tvou adresu! Po roztomilém úvodu, plného nádherného humoru, ta plíživá předtucha, vize, a pak konečná smeč.
A ty poslední dva řádky to zpečetily , celou tu realističnost, cituplnost, bolest i lásku, kterou jsi do toho dala.
Ivanko, smekám, děkuju, protože tohle je taky život... i tohle je první láska... a tohle je velký příběh.
Krásný, brečím, ale to patří k věci

4)  Abera (17.09.2011 21:55)

No tak příběh se nám trochu zamotává.

3)  Bosorka (17.09.2011 21:48)

Uf...nějak nám jasná obloha bez mráčků potemněla. Objevily se mraky přímo bouřkové....snad se zase vyčasí!

2)  Silvaren (17.09.2011 21:43)

wow wow wow No to jsou zvraty. Mám se bát? Asi to nebyla jen náhoda, co? Jsem strašně zvědavá, co se bude dít.

1)  Karolka (17.09.2011 21:05)

Až teď na poslední čtení jsem si ke tvé kapitole pustila Yirumu. Znám ho detailně, slyšela jsem ho snad stokrát, přesto ve spojení s textem získává úplně nový rozměr. Tahle skladba je z celého alba má druhá nejoblíbenější a rozhodně mi připadá ze všech nejtajemnější. Je taková nejednoznačná. Je temná, bolavá, ale zároveň je v ní strašně moc lásky a touhy.
Utrpěla jsem šok, to přiznávám. Danielin příběh byl až dosud jako pohádka. Ty jsi ho ale vrátila do reality a připomněla nám, že tahle holka svůj dar poprvé "prožila", když jí měl zemřít otec.
On ji miluje, že ano? Přes to všechno... navzdory tomu, čím asi je, to co k ní cítí je opravdové. No, Danielo, jsem zvědavá, jak se k tomu postavíš.
Tleskám a zůstávám v hluboké úctě.